Proč muži lžou?

Včera byl u mě na návštěvě kamarád Marek, povídali jsme si o životě a vztazích.

Povídá mi: „…. Víš, přebývám pár dní v týdnu u bývalé ženy a jsem více s dcerou (má jí moc rád). Platím bejvalce výživné a jednou týdně udělám velký nákup. Přeci jen tam jsem. Víš, ale nespíme spolu a nemáme vztah. Jen tak nějak přebýváme. Hlavně kvůli dceři. Ale nejsem spokojen.“
Poslouchám a přemýšlím co říci. V tom mu zazvoní telefon, podívá se, kdo volá – volá jeho bývalá žena, se kterou nemá žádný vztah a je u ní, jen kvůli dceři.
„My o vlku a vlk volá, musím jí říct, že jsem na schůzce“. Tak se na něj dívám a říkám si sama pro sebe: „Proč neřekneš pravdu“?
Hovor byl krátký a já se ho ptám: „Proč jsi jí neřekl, že jsi u kamarádky na pokec?“
„Jejda, víš, co by to bylo. To bych si vyslechl“ – odpověděl.
Ptám se dále: „Jste spolu nebo ne? Pokud ne, tak nechápu, proč jí lžeš? Komu vlastně lžeš?“

Přemýšlím nad tím i dnes:

„Proč muži lžou“?

Pod lží se schovává strach. Asi je to strach z ženiných emocí. Muži, kteří si říkají pány tvorstva. Muži, kteří jdou do války, umí se prát a prosazovat své názory. Muži, kteří mají hodně síly, kteří jsou rozumní, přemýšliví, umí stavět a krásně tvořit. Dokážou uzvednout 200 kg i více – a vyhýbají se konfliktu s 70 kily, oděném v ženském těle? Ne, o to tělo nejde. Tady je to trochu těžší váha a tím jsou ženiny emoce, její výlevy, její vztek a zlost a určitě také zbytečné otázky, které muže rozčilují.

Ptám se Reného, jak to vnímá on. „Ano, je to vyhnutí se zbytečným nepříjemnostem a výslechu“.

Pokládám další otázky sama sobě.

Komu ten muž lže – sobě, kamarádce, ženě? Jaký to má smysl?

• Kamarádce – nemá důvod, snad jen trochu klesne v jejích očích a možná mu nebude již tolik důvěřovat.
• Sobě – bude si sebe vážit naplno? Nebo ho bude sžírat svědomí, že lže, že se neumí postavit za svou svobodu? Bude mít podvědomý strach, že možná na to někdy žena přijde?
• Ženě – pro dnešní klid – to beru. Ale co dál? Bude s ní žít stále ve lži? Dokáže někdy říci pravdu? Žena přeci cítí, kdy muž říká pravdu a kdy něco tají, jen vyčkává, jestli se někdy vzchopí a zachová jako pravý muž. Když bude lhát dále, nakonec ho stejně opustí.

Takže jsem dospěla k názoru a každý s ním souhlasit nemusí, že když muž lže (neboli vlastně kdokoli jiný), tak v jádru:

• Lhaním ubližuje všem a hlavně sám sobě
• Neváží si sebe ani druhých
• Nevěří sobě ani druhým
• Převládá v něm strach
• Nepřijímá zodpovědnost za svůj život
• Vzdává se své svobody
• Lež nám brání opravdově milovat
• Žije život někoho jiného
• Není upřímný k sobě ani k druhým
• Nedá se mu plně věřit

Ve lži ztrácíme vlastně sami sebe a ten druhý dříve či později přijde na to, že nám člověk lže. Můžete si říci a hlavně asi muži, že je to malá lež, pro klid doma. Ano, to je pravda. A žije se vám v tom pohodlně a krásně? Jste šťastni, když musíte vymýšlet jak obejít pravdu?

Možná si někdo řekne: “Radši nebudu říkat pravdu, abych nemusel poslouchat výlevy ženy a její otázky – kdo to je, odkud jí znáš, proč jsi s ní byl, co jste dělali, o čem jste si povídali, jak dlouho jí znáš, atd.“

Můžete to řešit takhle, je to vaše volba. Jen mi dovolte ještě k tomu napsat pár slov. Děkuji.

Z ženského pohledu to vnímám asi takhle:

Pokud jste se ženou, se kterou si rozumíte, máte jí rádi a vážíte si jí – nelžete ani v malém. Řekněte jí pravdu, ona to pochopí a bude si vás vážit a důvěřovat vám. I kdyby, jste si prošli jejími emocemi – vztek, křik, výčitky nebo vyptávání – projděte jimi. Přijměte je. Je to žena – její emoce jsou někdy silnější než ona sama. Odpovězte trpělivě na všechny její otázky s otevřeným srdcem plným lásky. Nezapomeňte jí říci, jak moc jí milujete a jak je rozkošná a sladká.

Pokud si myslíte, že máte ženu, se kterou nemůžete otevřeně mluvit – pak vám jen řeknu, že si to myslíte vy sami. Jsem žena a znám ženy, mluvím s nimi. Každá si přeje mít vedle sebe upřímného muže.

Buďte upřímní v každém ohledu, pokud nemáte co skrývat (to je jiná věc). Jestliže, vám záleží na společném soužití a krásném vztahu, říkejte pravdu. Projděte v klidu jejími slzami, smutkem i křikem. Žena je má, jen když si plně nevěří nebo necítí vaší lásku.

Jak se cítíte, když zjistíte, že vám někdo lže?

 V obou případech jí podpořte (pokud chcete její lásku) slovy i činy, že ona je tou vyvolenou, tou, kterou jste si vybrali pro společný život. Řekněte jí: „Ty jsi tou nejkrásnější, nejsvůdnější a nejlepší ženou na světě“. Dokažte jí, že je to pravda a nikdy už nemusíte lhát sobě ani jí ani nikomu jinému. Ani v takové banalitě, že si dáte s jinou ženou kafe.

Co myslíte, kolikrát budete muset projít tímto výslechem – Jednou, dvakrát či třikrát? To zvládnete ne, jste přeci silný muž.

Zapamatujte si a zapište

To, že je nejkrásnější, nejsvůdnější a nejlepší ženou na světě, musíte říkat a dokazovat tak dlouho, jak dlouhý čas se ženou chcete strávit – rok, dva nebo do smrti.

Zasněte se a představte si  – jak se vám žije bez lží. Jaké to je nic neskrývat a žít svobodně s plnou důvěrou. Je to balzám viďte. Tak šťastnou cestu……