Jak vnímám Doteky?
Jak vnímám doteky, kterých je mnoho. Pro mě je to Život. Život v jasné a laskavé kráse, která se dá vyjádřit vlídným slovem. Úsměvem, rituálem, písní, tancem, dotykem. Je to Život na který jsme v „moderním“ každodenním shonu zapomněly. A rodiče nám o něm neřekli.
Doteky jsou slova beze slov
Tyto slova jsou psaná z mého nitra.
Dotýkat se těla, je jako dotknout se samotného slunce a nebes.
Spojit se s druhou duší, jako spojit se se vším Životem.
Tělo je jako Matka Země. Ruce mé mají tu čest se JÍ dotknout.
Jako do hlíny se prsty mé mohou zabořit, když udusaná je. Prokypřit potřebuje, aby vzduch prošel pod povrch.
Pak oheň roznítí se v dlaních mých, teplo a vášeň ty teplé dlaně mohou poslat do nitra muže či ženy.
Náhle dotyk zjemní se, jako větřík za letního dne, kdy slunce svítí a hřeje pod kůží a jen občas lehký vánek tělo cítí.
Vzápětí se srdce otevřou, soucit a láska proudí z nich a dotyk je lehounký, jako když za svítání ještě rosa leží na květech růží.
Svůj prst pokládám na kapku rosy, tak něžně a pomalu, abych kapku zachytila a mohla ochutnat tu průzračnou čistou tekutinu.
Dotyk tak jemný a pomalý, jako když křídla vážky pohladit toužím a pozor musím si dávat, abych vážce neublížila.
Pak opět oheň roznítí se, když energie, ta velká ohromující síla probouzí se.
Tělo z jemného ticha a spánku probouzí se a rozkoš přichází.
Ta v extázi změnit se může a Stvořitele dotknout.
Oheň pomalu, zlehoučka uhasíná a tělo i mysl se noří do blaženosti, klidu, míru, poznání a moudrosti.
Je jen přítomný okamžik., čas a prostor není, je jen energie a čistá láska.
Takový i náš Život je.