Manžel je stále v práci a na mě a děti nemá moc času. Musím o jeho přítomnost žadonit až být nepříjemná. Když mu řeknu, že je workoholik, tak se utrhne, že to všechno dělá pro nás a tím, že hodně pracuje, si můžeme dopřát luxus. Ano ten máme, ale chybí mi on. Když se ozvu říká mi, že jsem nevděčná a že nevím co chci. Jak mohu dosáhnout toho, aby se mnou a s dětmi trávil více času?
V první řadě nejsi nevděčná, ale osamělá. Nemůžeš se přitulit k bankovnímu kontu. Nemůžeš obejmout nebo chytit za ruku jeho firmu a jít se projít, ani děti to nemohou.
Pojďme se podívat na věc z pohledu muže.
Muž se hodnotí podle toho, co dělá. Žena podle toho, co cítí.
To znamená, že čím více muž pracuje, tím je úspěšnější. Když si žena stěžuje, muž reaguje tím, že více pracuje a je přesvědčen, že bude žena spokojena. Jeho přesvědčení: „Když pracuji více, jsem úspěšný“ možná pochází z rodiny, možná jej pochytil ze společnosti, ve které žije.
Jsou také workoholici, kteří se prací vyhýbají intimitě. Jsou i takoví, kteří si myslí, že tím mají život plně pod kontrolou.
Jestliže se muž bojí komunikovat s ženou, dětmi, zvládat emoce, duševní potřeby a lásku a všechny ty neuchopitelné věci, pak se raději uchýlí k práci, tam, kde vše ovládá.
Možná tvůj muž neumí zvládat tyto neuchopitelné věci, pro tebe normální, ale pro něj záhadné.
Úspěch záleží na tom, jak moc je muž přesvědčen, že mu práce naplní jeho život a že jej tímto bude mít pod kontrolou.
Je úžasné, když se muž dokáže zabezpečit rodinu, ale…………