Co vášeň zabíjí?

Pokračování k článku Jak probudit vášeň.

3 věci, které vášeň zabíjí

Lhostejnost

Stálá kontrola

Strach

  1. Lhostejnost

V dnešní době je velmi moderní být lhostejný, nezávislý, upjatý, chladnokrevný a nezaujatý tím, co se kolem děje. Věty jako: „Je mi to jedno“, „No a co.“„Nezajímá mě to.“, „Mě se to netýká.“ nebo „To mám na háku.“ Slýcháváme velmi často, ve školách, doma, v práci, televizi. Říkají to mladí i dospělí a nejhorší je, že vychází tyto slova i od nás samotných.
Když nám někdo řekne, že se chováme lhostejně, na svou obranu řekneme: „To není lhostejnost, není to proto, že bych nic necítila, ale teď nemám čas se tím zabývat, mám mnoho práce.“

Je to opravdu tak, nebo jen výmluva?

Přiznat si, že jsme lhostejní a na ničem nám nezáleží je velmi těžké. Když zkombinujeme lhostejnost s vlastní nadřazeností (každý se chce cítit, že je něco víc), pak vlastně ubližujeme nejvíce sami sobě, neboť vytváříme obrannou zeď kolem své vlastní duše, izolujeme se od lidí, i těch, které máme rádi a pak se MY se stává JÁ. Jsme sami! Něco jiného je, když se rozhodneme být sami, než to, že se uzavřeme a v nitru cítíme rozervanost a smutek.
Někteří lidé lhostejnost schovávají za spiritualitu a „duchovno“: „Nejsem lhostejný, jenom už nejsem tak závislý na druhých.“ Sami sebe takto přesvědčují.
Potřebovat druhého není to, že jsme závislí. Starat se a dávat lásku je naší další přirozeností. Díky tomu roste také vášeň. A pak, když se podíváme do historie je mnoho duchovních učitelů, kteří jsou ztělesněním starostlivosti, soucitu a vášně a nikdy nebyli lhostejní.
Vždyť čím více se přibližujeme duchovní podstatě a objevujeme životní pravdy, tím více jsme propojeni s jednotou vesmíru a stvoření, a tím více cítíme lásky k jednotlivým živým bytostem. Tam nejde používat: „Je mi to jedno, to mě nezajímá.“ Opak je pravdou.

Zdroj lhostejnosti. „Za vším hledej strach.“
Strach je špatný pán. Máme strach z opuštěnosti, ze ztráty, z bolesti, z toho, že prožíváme některé věci více, než si přejeme.
Zamyslete se nyní nad větou: „Je mi to jedno.“  Co tam cítíte, jaké vibrace vnímáte, jaká slova jsou za větou?  Třeba: „Chci, aby mi to bylo jedno, protože pak to nebolí.“ nebo „Mám vztek, že se mě to tak dotýká, nechci, aby tomu tak bylo.“ nebo něco podobného.

Lhostejnost vytváří obrannou zeď, stává se brněním, které si dáváme v naději, že se tím vyhneme bolesti, že naše snažení nepřináší výsledek, který jsme očekávali nebo z neopětované lásky nebo se bojíme kritiky a odsouzení okolí.

Pamatujme
Že lhostejnost zabíjí vášeň, bere nám energii ani nikdy nás neochrání. Jen nás zahalí do necitlivosti a pýchy, postaví zeď mezi nás a to, co opravdu chceme: lásku, vášnivost, důvěru a splnění snů. Když budeme v lhostejnosti setrvávat sebere nám poslední zbytky síly a energie, a hlavně požehnání v podobě láskyplného citu v našem srdci.
Potřebujeme hodně odvahy a pokory k tomu, abychom mohli důstojně čelit lhostejnosti. Pokud se nebudeme bát přijmout to, že jsme lhostejní a začneme s tím bojovat, probudíme v sobě spící vášeň a začneme bořit zdi, které jsou kolem našeho srdce.

Odpovězte si upřímně na pár otázek souvisí s lhostejností:

Jsem dosti vnímavý k lidem, kteří mě zajímají a mám je rád?

„Jsem dost vnímavý k pocitům a věcem, které mě zajímaly a zajímají?“

„Je v mém životě nějaká oblast, kde strach zakrývám pod roušku lhostejnosti?“

„Čí lásku a přátelství jsem bral za samozřejmost a byl jsem k tomu lhostejný?“

„Co mohu změnit a o co se mám více ve svém životě zajímat?“

Nedovolte strachu, aby z vás udělal lhostejného člověka. Chraňte svou vášeň, je to váš nejcennější poklad, nejlepší přítel, největší láska.

  1. Stálá kontrola

Vyvádí vás z míry, když nejsou věci na svém místě nebo když něco není podle vašich představ? Potřebujete mít vše pod kontrolou? Pokud ano, tak asi neprožíváte vášeň, kterou byste chtěli.
Mít všechno pod kontrolou nás velmi svazuje, omezuje, bráním nám změnám a vnucuje nám pocit zdánlivé jistoty.  Za to vášnivost překračuje hranice a omezené limity. Vnáší nás do neznáma, kde je neustálý pohyb a proměny. Vášeň nezná zábrany.

Mnoho sebeovládání je protikladem vášnivosti.
Sebeovládání = logické uvažování. Vášeň = to, co opravdu chceme.
Účelem vášně je oslava života, lásky a tvoření.

Malý příklad:
Jdete na procházku krásným lesem, nejednou začne z oblohy padat lehounký deštík, před vámi se napravo objeví zelená rozkvetlá mýtina. Váš rozum reaguje: „Pěkný pohled, kde se tady uprostřed lesa vzala mýtina.“ Vaše vášeň v srdci přímo křičí: „Utíkej na mýtinu, svlékni šaty, odlož boty a tanči na té krásné zelené Matičce Zemi.“
Něco uvnitř vás touží spojit se se zázrakem života, s dary přírody. Utíkáte na mýtinu a uděláte přesně to, po čem srdce touží. Každá buňka vašeho těla cítí blaženost, vášeň je na vrcholu, jste plně za hranicemi veškeré kontroly a prožíváte tuto chvíli, jako by byla to poslední, co máte. Když se otevřeme danému okamžiku (co teď cítíme, co chceme), vytváříme prostor k nepředstavitelnému kouzlu, a otevíráme dveře ve svém srdci pro Vášeň. Vášeň má smysl, dává pocit, že Žijeme. Rozum má smysl, ale nesmí Svazovat.

Když žijeme velkou sebekontrolou, musíme všemu rozumět a předvídat výsledky – jaká je pak naše Láska a Milování?

3. Strach

Odhoďte strach a Staňte se dětmi.
Děti jsou tak nevinné a vášnivé. Můžeme se od nich učit, neboť mnozí z nás svou nevinnost potlačili.
Děti prožívají každou chvíli (pozorovala jsem vnučku), do všeho, co dělají, dávají celou svou bytost. Jsou nespoutané, ze všeho jsou nadšeni, každou překážku zdolávají. Vášeň je v jejich očích, v rozpustilém hlasitém křiku i smíchu, je všude kolem nich, září z nich jako teplo a světlo slunce. Děti opravdu žijí, pokud jim my dospělí živost nezakážeme.
Děti se nebrzdí sebeovládáním, strachem z neúspěchu, neví nic o lhostejnosti, nezabývají se tím, co si o nich druzí řeknou. Provází je neposkvrněná radost z toho, že žijí a jsou sami sebou. Děti vědí a cítí, že vášeň přináší pocity velmi příjemné. Když něco děláme, dělejme to opravdově, tak jako děti.

Každým rokem bez vášně, jsme slabší a slabší, již ani neznáme své skutečné emoce a přání, prožíváme jen nějaký druh asistence při pocitech, stáváme se chladnými a lhostejnými bytostmi. Často se ptám žen, jaké máš přání, co bys chtěla dělat. Odpověď zní: „Já vlastně nevím, už jsem to zapomněla.“
Pokud se vám zdá, že jste se stali nudným dospělým bez vášně, pak nastává pravý okamžik probudit v sobě opět vnitřní dítě, vysvobodit jej z okovů pravidel a norem. Dejte mu volnost a uvidíte, jak dobře se budete cítit. Vaše dítě vás opět naučí vášni smíchu, radosti, citlivosti a odvaze. Vše bude upřímnější a budete si užívat každého okamžiku ve svém životě.

Zeptejte se sami sebe:

Kdy jste naposledy dovolili vášni, aby se projevila?

Kdy jste byli naposledy tak spontánní jako děti?

Kdy jste naposledy cítili opravdové vzrušení z toho, že žijete?

Opravdově

  • se smějme
  • plačme
  • křičme
  • něco chtějme
  • někoho potřebujme
  • se milujme
  • dávejme i berme
  • milujme a prožívejme

To vše vyvolává silné emoce a přirozenou vášeň.

„Nedělejte si starosti s tím, co si o vás budou druzí myslet. Jestli je vaše jednání v souladu s pravidly, jestli je efektivní nebo praktické. Buďte naivní, pošetilí, aspoň když to půjde, a hlavně buďte sami sebou, objevte svou vlastní podstatu a to, kým jste.“

Žijte s vášní každý den, prožívejte jej, jako by byl posledním dnem v životě. Žijte na plno, prožívejte naplno a užívejte si vztahů.