5 návodů „Jak neubližovat.“

Navazuji na článek: Jak může člověk ublížit člověku.

Zopakujeme si, proč člověk ubližuje.

Třeba tím, že sám byl zraněn a jen zakrývá toto zranění. Myslí si, že útokem vyhraje.
Nebo tím, že neví, jak jinak reagovat.
Také, že když přizná, že neví, jako hlupák připadat si bude.
Proto, že neví kudy kam a je pro něj těžké zastavit se, a podívat do vlastního nitra a najít odpověď a změnu.
Ze strachu chce ovládat druhé.

Šťastný otec?

To mi připomnělo tatínka mých dcer. Ajce v jejich 18 letech (žádala si sama výživné) napsal, že tím, že studuje se z ní nikdo neposere, že studovat nemusí a že její matka je k…. Vlastní otec vlastní dceři? Když se podívám hlouběji, tak za těmi slovy se skrývá a vidím tam – nesmíření se s tím, že jsme se rozešli, vlastní mužské selhání a STRACH – o peníze, majetek, sám ze sebe. Myslím si, že šťastný člověk by takto nemluvil. Dále nechť každý přemýšlí sám.

Jaká cesta vede k tomu, abych neubližoval/a?

♥ Uvědomit si

♥ Změnit to

♥ Zjistit své zranění 

♥ Poznat strach

♥ Překonat strach

1. Uvědomit si

S plným nasazením si uvědomit, komu ubližujeme ať je to pohledem, gestem či slovem. jestli se nás samotného to dotýká, jak se potom cítíme. Já musím říci, že když se na někoho zlobím, pak v sobě cítím velký smutek a tím si uvědomuji, že opravdu nejvíce ubližuji sobě.
Z velké části ubližujeme našim nejbližším, těm, kterým říkáme, že milujeme partnerovi, dětem, rodičům, přátelům. Jak je můžeme milovat, když se na ně zlobíme, křičíme, vztekáme se. Je to trochu divné, že?
Troufám si říci, že se nezlobíme na druhé, ale sami na sebe, že něco nezvládáme.  Uvědomuji si.

2. Čas změny

Když víme, jaká je pravda, pak to musíme změnit.
Vždy, když se rozohníme, naše tělo se sevře, vyprodukuje cenné látky z našeho obranného systému – to je také dobré vědět. Jsme rozohnění, vzteklí, adrenalin dosahuje bodu varu – přimějte svůj rozum, aby se uklidnil. Zastavte se vždy, kdy je to možné. Teď, když čtete tyto řádky dáváte do podvědomí příkaz – zastavit se, ubližuji sobě i druhým. I když se rozčílíte a budete ubližovat, věřím, že pak se podvědomí ozve a vy si uvědomíte, co děláte.
Čím více si uvědomujeme, přemýšlíme nad tím, tím méně budeme příště ubližovat. Možná to půjde pomalu, ale věřím, že nakonec, když se jen zvedne adrenalin, uvědomíme si, že to nemá cenu. Přednější je zdraví a láska.
Nakonec se možná stane, že se rozesmějete.
Už několikrát jsem přistihla sama sebe, že se vnitřně usmívám.

3. Zjistit zranění

Žijeme v době, kdy jsme zraňováni již od dětství – příkazy, zákazy, posměšky, výčitky, aj. zatím neznám člověka, který by neměl nějakou tu bolístku ve svém nitru. Tyto bolesti a křivdy nás pronásledují tak dlouho, dokud si je neuvědomíme. Když jsme byli malí, nemohli jsme se ubránit těm, kteří nám bolest způsobili. Ale teď to můžeme vracet a vracíme. Pokud se chceme naučit neubližovat sobě ani druhým, musíme se posadit do klidu a přemýšlet, co nás tak rozčílilo, odkud to známe, jaká situace je tomu podobná?
I když se na někoho rozzlobíte a až pak si uvědomíte, že jste ublížili i přesto se zastavte a přemýšlejte do hloubky proč. Co je za tu zlobou?
Nemusíte na to přijít hned, nikdy se nevzdávejte.

4. Poznat strach

Když jdu opravdu do hloubky, vždy jsem přišla na jednu jedinou věc – za vším je ukryt strach. Je to taková potvora a musím jí překonávat. Strach je dobrý rádce, ale špatný pán. Možná najdete něco jiného. Já mám strachy. Přepadne mě strach z toho, že něco nezvládnu, že na to nemá, neumím to, nepůjde mi to, proč by to někdo chtěl….. Za tím je odpověď – nevěřím sama sobě. Není se čemu divit, když to člověk slyší desítky let.
Nyní to vím a vždy, když mě přepadne zloba, zastavím se a ptát se: „Z čeho mám strach?“ Zapracuji na něm a musím ho překonat. Pokud se vydávám na cestu poznání, tak slovo MUSÍM, je slovo, které patří do mého repertoáru a doprovází mě na cestě.
Mělo by doprovázet i vás. Když nechcete ubližovat druhým a hlavně sobě, tak MUSÍM je základ, neboť to nahrazuje lenivost (druhá potvůrka).

5. Překonat strach

Nejtěžší ze všeho, co znám. Překonat strach chce velkou odvahu. Velmi si vážím lidí, kteří mají odvahu.
Jedna věc je, že poznám odkud pochází zloba, poznám staré strachy a další je přejít přes most strachu.
Poznej strach ze všech stran. Přijímej to, že cítíš strach, tak dlouho dokud se nestane tvým přítelem. Pokud strach přijmeš uleví se ti a získáš sílu. Není ještě vyhráno. Pak přijde zkouška. Připrav se na to, že jednoho dne ti vesmír přichystá situaci, kde tě vyzkouší. Buď vždy připraven/a, a v této chvíli pochval sebe sama  a seber všechnu vnitřní sílu a vyjdi „strachu“ vstříc.
Jsou strachy, do kterých můžeš vstoupit hned a sám/a. Třeba postavit se jednomu z rodičů – již mnoho let tě ovládají a ty pak nemáš odvahu dělat věci sám/a a říci – už dost. Tento strach ukazuješ ve zlobě na partnera nebo děti. Opět – zpracuj, přijmi, seber odvahu a jdi říci: UŽ NE, DOST.

Dokážeš to, jen vytrvej

Strachů je mnoho. A možná bude trvat několik měsíců nebo roků, než se všech strachů, zloby, křiku a ubližování zbavíš. Ale vytrvej. Vždy, když něco překonáš si gratuluj, buď na sebe pyšný/á, neboť tím rosteš. Každým zpracovaným strachem ustupuje zloba a vztek. Každým uvědoměním si, že ubližuješ nejvíc sobě se budeš méně zlobit a křičet. Každým pochopením, že ubližuješ tomu koho miluješ, budeš méně ubližovat.

Až nakonec přijde úsměv a pak se zloba vytratí.

Přeji šťastnou cestu, Adri.