Chraňte sebe i své děti

Při čtení článku na blogu zenyzenám.cz – Ochraňte se u doktora…..  slzy se mi koulely po tváři.

Vzpomněla jsem si, na dávno zapomenuté.

Šla jsem tehdy s malou Katkou k zubařce, protože jí bolel zoubek. Cestou se mě ptala, jestli to bude bolet. A protože jsem se snažila holkám nelhat, tak jsem odpověděla, jistě již víte co.
Řekla jsem jí, že chvíli ano, ale pak se jí uleví. Že klidně může plakat, protože já také pláču, když cítím bolest. Kačka byla takový malý cimprlík, ale v ten den mě překvapila, neplakala.
Možná právě tím, že se cestou připravila na bolest, možná tím, že jsem k ní byla upřímná, možná tím, že jsem s ní soucítila a byla u ní a dovolila jí, že může projevit bolest. To jsem ještě nic nevěděla o ženství a léčení emocí. Nyní s odstupem času, jsem na sebe hrdá. Hrdá na to, že jsem jí nelhala, že jsem jí dovolila projevit emoce. Již několik let už vím, že není nikdo CIMPRLÍK. Jsem ráda za to, že jsem naslouchala a naslouchám svému vědomí a intuici, své ženské a mateřské síle.

Malá holčička jde na gynekologii kvůli výtoku. Lékař vůbec nemusí děvčátko tak krutě vyšetřovat.

Např: může mít málo železa, nevstřebává se vápník, v 10 letech může jít již o tělesnou přípravu na menstruaci, často mají dívky výtoky. Může být v těle zánět – ale to neznamená, že děvčátko musí podstoupit tak kruté a bolestivé vyšetření. Stačí vzít krev a moč a rozborem mnohé lékaři zjistí. Stačilo by, kdyby „Mudr-ci“ a rodiče spolupracovali s přírodní léčbou – ajurvéda, tiens aj.

Nemám nic proti odborníkům v lékařství – mnohokrát zachránili život. Těch si velmi vážím a obdivuji. Ale jsou le-kaři, kteří lekají a mají svou profesi jen protože jim přináší velké platy a nikterak jim nejde o lidskou bytost, tam bych jim vzala diplom. Když se teď zamyslím, tak vlastně za to někdy ani nemohou, jsou tak naučeni. A rodičů, kteří slepě věří „diplomu“ a nikoli své vlastní moudrosti, je mi líto. A ještě více jejich dětí.

To mi připomnělo mou vnučku. Je to dcerka mého zetě.
Adélka má již páté antibiotika za jeden rok. Krásné, milé a hodné děvčátko, které má 5 let je dopováno takovým svinstvem. A přitom, kdyby její mamince šlo o zdraví její dcery, tak jí nikdy nenutí k tomu, aby tolik antibiotik spolykala.
Přitom by stačilo tak málo – 2 preparáty z Tiens (přírodní antibiotika a výživa) a za 3 týdny je zdravá.
Maminka Adélky je tvrdohlavá a slepě věří nějakému papíru „diplomu“. A my se musíme dívat, jak malému děvčátku ničí zdraví.
Říkáte si, ať si jí otec vezme k sobě, aspoň na ty 3 týdny.  Tak moc bychom si to všichni přáli! Jenže její maminka nám brání.
Je mi z toho smutno.

Vzpomínka

Když měla Ajka 8 měsíců dostala zánět průdušek. Měla jsem tehdy úžasnou dětskou doktorku, paní Nitrovou na Šumbarku. Řekla jsem jí, že nechci antibiotika ale jemnější léčbu. Paní Nytrová je nakloněna přírodě, a proto mi doporučila homeopatika. Za antibiotika bych nemusela platit, ale já se rozhodla investovat do zdraví své dcery a zakoupila homeopatika. Sousedka mi ještě doporučila psí sádlo. Darovala nám zbytek, který měla doma. Já si pak sehnala na burze další lahvičku psího sádla. Zvláštní na tom je, že jsem jej koupila, když byla Ajka nemocná a pak již nebylo k sehnání (26 let zpět). Úžasné, že. Když jsem jej potřebovala, koupila jsem jej. Když jsem si říkala, že si ještě koupím do foroty, tak už nikde nebylo.
Sádlo jsem používala na zábal a také jsem jím pomazala chléb a dala Ajce sníst. Bez protestu jedla a přitom nebylo chutné. Teď když to píši si uvědomuji mnohé zázraky, které se v těchto dnech děly. Mockrát za ně děkuji.
Za 10 dní byla Ajka plně zdráva, bez jediného nálezu. Nejen to, ale ani ve školce se jí nechytaly nemoce, ani ve škole. První antibiotika měla snad v 15 letech. Neříkám, že nebyla nachlazená, ale vždy jen krátce a podávala jsem oběma holkám co nejvíce „babských“ léků. Na kašel třeba hašlerky rozpuštěné v mléce, nebo šťávu z cibule…..

I já prosím

Prosím doktory ať jednají jako lidské bytosti, které opravdu chtějí lidem pomoci, ne způsobovat traumata.
Prosím rodiče, aby přemýšleli nad tím, jestli je vždy nutné trápit své děti.

Denně se setkávám s ženami, které u terapie prožívají bolesti z dětství. Na děvčátku, o kterém píše Markétka, tato návštěva zanechala velkou jizvu na duši i těle. Troufám si říci, že až vyroste, stane se jednou z žen, se kterými se setkávám/e.
A přitom stačí tak málo – láska a moudrost rodičů.

Na závěr

Děkuji všem ženám, které se „probudily“ a vedou různé semináře, ženské kruhy, píši články pro jiné ženy i muže. Holky díky a jsem s vámi.