Otec hovoří k dítěti

Otče, pověz mi – Kdo jsem?
Jsi bytost, která je z lásky utkaná a která žije v lásce. Jsi bytost, která žije a bude žít v sounáležitosti se vším kolem sebe. Jsi bytost, která bude milovat svůj život, aby mohla milovat po životě. Jsi bytost, která spojí poznané s nepoznaným. Jsi bytost, která je nedílnou součástí planety Země. Jsi bytost, která je stvořena z masa a kostí, ducha a duše, z emocí a přirozeného vědomí. Bytost, která žije z živé stravy a čisté vody, ze zdraví, radosti a lásky, z rozumu a zkušeností. Bytost, která hledá pravdu a touží dojít celistvosti.

 Otče, co musím udělat, abych jako bytost došla poznání?
Naslouchej svému srdci, najdi své Já, hledej moudrost a žij život svých snů a dnů. Pečuj o své tělo, duši i mysl.
Poněvadž ptám se:

  • Jak se můžeš postarat o druhé, když se neumíš postarat o sebe?
  • Jak můžeš činit dobro, když se dobře necítíš?
  • Nemůžeš mít rád druhé, když nemáš rád sebe.
    „ Ty jsi umělcem svého života. A Tvůj život je tvé umělecké dílo“.

Když se rozhodneš žít svůj život, musíš si být vědom, co činíš – přejímáš zodpovědnost za sebe sama, za své činy, skutky, svá slova, své konání, svou mysl, své tělo, svou lásku, svou bolest. Za svou bolest, se kterou se musíš setkat tváří v tvář – nenávist, závist, ublížení, přiznání si své slabosti a negativních myšlenek.

Drahý otče, pověz mi, co řídí naše životy?
Vše, co se děje s člověkem, je výsledek myšlenek a negativních programů, které máme ve svém podvědomí.
Proto bys, mé drahé dítě mělo:                

  • pečovat o své pocity, neboť vytváří tvé myšlenky
  • pečovat o své myšlenky, neboť se z nich stanou slova
  • pečovat o svá slova, neboť se z nich stanou skutky
  • pečovat o své skutky, neboť se z nich stanou zvyky
  • pečovat o své zvyky, neboť vytvářejí tvůj charakter
  • pečovat o svůj charakter, neboť vytváří tvůj osud
  • pečovat o svůj osud, neboť ten je tvůj život“.

Otče, co jsou emoce a pocity?
Pocity jsou zcela přirozená věc, kterou nás obdaroval Stvořitel, abychom se dokázali vyrovnat s realitou. Sebevědomí lidí se nerodí z toho, že nikdy nepláčou a nedávají svou bolest najevo. Uvědomění si všech darovaných pocitů nás posouvá z říše zvířat o kousek dál. Neznamená to, že jsme něco víc. Jen máme dar prožívání. Emoce nám ukazují, co nás naplňuje. Podporují naší tvořivost. Pomáhají nám najít své místo v životě. Život má být naplněn pocitem smyslu a štěstí. Přijímej své emoce otevřeně a nikdy se jim nebraň, dají ti mnoho sil.

 

hands of child and father on wheat field

 Tvé dítě se ptá: “Co je vlastně život“?
Život je cestou postupného zrodu duše. Největší alchymie, která dává tvému životu smysl.
Přijde tvůj čas, kdy budeš muset jít na hranici svých možností a podstoupit velké riziko, musíš se rozhodnout jej přijmout. Když odmítneš riskovat, jsi milé dítě odsouzeno žít v průměrnosti. Když uděláš tento krok za své hranice, vejdeš do jiné země, do země možností, svobody a štěstí. A k tomu je třeba velké odvahy a ta je provázena velkým strachem.

Otče, kde vezmu tu sílu a odvahu?
Najdi sebe a najdeš vše, mé dítě.
Pochop sebe a pochopíš ostatní.
Pokud nemáš lásku k sobě, nebudeš jí umět cítit a projevovat druhým.
Když budeš cítit zranění ve svém nitru, budeš zraňovat i druhé.
Když nemáš sebeúctu k sobě, netušíš, jak jí projevovat druhým.

Otče, povídej dál
Život je tvá “ Škola růstu“. Poskytuje ti příležitost poznat a naučit se všechny lekce, pro které jsi přišel na planetu Zemi. Život je bohatstvím a ty jsi mnohem víc, než tušíš.
Nepromarni život lásky, kterou nevydáš. Nevyhýbej se bolesti, riskuj, ať nemineš své štěstí. Využij svou vnitřní sílu a pomáhej druhým, ale nezapomeň na sebe. Pravdu nehledej v davu, pravdu najdi v meditaci, v tichu, ve kterém mluví tvá podstata – tam je tvá pravda. Poděl se o ní, ale nikdy ji nevnucuj. Pro tebe to pravda je, ale pro jiného být nemusí. A nevnucuj nic, neboť tímto poroste tvé ego a bude ti říkat, jak jsi výjimečné a moudré dítě moje. Pamatuj, že čím více toužíš být výjimečné, tím více budeš obyčejné, neboť na světě je mnoho lidí, kteří chtějí být výjimeční. Buď sám sebou, v tom je skryta tvá výjimečnost.

Otče můj a čím se mám živit?
Zeptej se svého srdce, co miluješ a čím prospěješ lidstvu? Ať se rozhodneš pro cokoli, vždy pracuj s láskou a radostí. Žádná práce není podřadná a žádná není víc. Nenechej si namluvit nic. Můžeš zametat cesty, nebo zahradničit, být ředitelem velké korporace, ale stále jsi jen člověk, tak jako každý.
Pamatuj, milované dítě: „nezáleží na tom, co děláš, ale jak to děláš – s láskou a z vlastní vůle. Pak vše, na co sáhneš, se změní ve zlato“.

Řekni mi něco o lásce a vztahu.
Milovat druhého je nejcennější dar. Sdílet vše ve dvou, ať je to milování, úsměv, radost i smutek nebo nemoc je posilující pro každého. Když lásku potkáš, nenechej si jí vzít malicherností. Otevři své srdce, neboj se zranitelnosti. Ať se děje cokoli, vždy měj na paměti lásku. S láskou vztah pokvete. Obdarovávej, naslouchej, pomáhej, nevyčítej a rychle zapomeň, pokud se něco nepodaří. Vždy měj krásná slova útěchy i podpory. Společně se radujte, tančete, zpívejte, smějte se a milujte. Velkou úctu chovej k milování. Tvořte jej, zkoumejte a běžte za hranice všedností.

„Mé drahé dítě, z celého srdce ti přeji, ať projdeš školou Života, tak, jak si přeješ. I když někdy sejdeš z cesty, nechť tě kroky dovedou zpět na tu správnou. Přeji ti, nechť tvé kroky doprovází moudrost, pokora, jemnost, zdraví, štěstí, radost a nekončící láska. Nedovol nikomu a ničemu, abys zapomněl, že každý den, každý okamžik života je zázrak. Miluji tě mocný a krásný človíčku“.

„Děkuji ti, drahý otče, ve velké úctě tě chovám. Tvá slova k srdci vezmu si a budou mě provázet životem“.